03. 09. Znovuobnovení blogu proběhlo úspěšně.
18. 09. Nastaven nový layout. Uff. Kdo by čekal, že to bude po těch letech až tak moc
náročné. Ale aspoň vím, že jsem to zas až tak úplně nezapomněla :)
20.09. Nastaven nový layout. Jop, o dva dny později. Došlo jen k částečné úpravě barev.

Hudební orga(ni)smy

04 / Nezapomínej

24. září 2014 v 12:34 | ~ Marionell

I přesto, že si vždycky slibuju jak se to tentokrát změní, jak budu na blogu konečně aktivní tak, jak bych chtěla.. nic se nikdy nezmění. Už je to zase více než týden od mého posledního článku a já jsem sama na sebe nasraná. To jak každý den otevřu prázdný nový článek v administraci blogu, chvilku koukám na tu čistou bílou stránku, na problikávající kurzor, a potom stejně skončím u znuděného prohlížení všeho možného s tím, že na mě cestou třeba vybafne inspirace a já napíšu něco kloudného na blog. Mám dojem, že se tomu říká prokrastinace, ne?
A přitom to vůbec není o tom, že bych neměla nápady na články, ty já mám a mám jich spousty, jenže vždycky přicházejí v tu nejméně vhodnou dobu. Nejlépe třeba v práci. Celý den mi v hlavně poletuje tolik myšlenek, že se nedokážu ani soustředit a jen se těším, až přijdu domů a všechno to ze sebe vysypu na papír. Jenže jakmile projdu domovními dveřmi všechny dobré nápady jsou v tahu. Dokonce i ty špatné. V hlavně prázdno, až vymeteno.

03/ Best Day of My Life

9. září 2014 v 23:05 | ~ Marionell

"Ne, vážně se mi nechce věřit, že najít alespoň jednu písničku, která mě dělá šťastnou, je tak ohromně těžké. Konkrétně nad tímhle tématem si totiž lámu hlavu už od chvíle, co jsem se rozhodla dát své malé doupě zpátky do provozu. A že mi to nadělalo pár vrásek na čele. Po dnešním celkem výrazně fyzicky namáhavém pracovním dopoledni jsem se rozhodla zalehnout do pelechu a vymáčknout ze sebe konečně tu záludnou písničku. Pěkně si zapřemýšlet, nachytat inspiraci a najít to něco ono, co mě dělá šťastnou. A když né zrovna vyloženě šťastnou, tak alespoň něco, co mi zpříjemní den. Či vykouzlí úsměv na rtu. Nebo alespoň probudí nějaké pozitivní vibrace! Co sem já krucinál z kamene?!"
/archivní zápisek z 8. září 2014

Popojedem.

02/ Super Bass

21. února 2013 v 3:39 | ~ Marionell

Venku je zima. Mrzne, sněží, chvilkama chčije. A mě dneska pravděpodobně namrzli uši. Nemám zimu ráda.
Když jsem se ráno vzbudila a viděla za okny (zase!) padat to mokré bílé svinstvo, vzpomněla jsem si na mistra Nohavicu. Jeho Ladovská zima ve mě za posledních pár dní vzbuzovala celkem chmurné pocity. Nikdy jsem nebyla fanouškem té krásné sněhové pokrývky, ze které se během chvilky stává zašedlá blátivá sračka - pardon -, která každoročně zkrášluje naše ulice. A letos to jen povzbudil fakt, že na mě padla řada s odhrnováním chodníku. Co nadělám...

To mokré bílé svinstvo padá mi za límec, už čtvrtý měsíc v jednym kuse furt Prosinec.
Večer to odhážu, namažu záda, ráno se vzbudím a zas kurva padá.

01/ Sweet Home Alabama

14. února 2013 v 2:57 | ~ Marionell

Pár hodin po půlnoci. V domě je tma a neskutečné ticho. Jen pes mi občas tiše vyštěkne ze spaní a zaškube pacičkama. Určitě zas ve snech běhá někde po lukách, to se pozná..
A já konečně vyšpekulovala, která že to písnička by mohla být mojí number one. Nebo alespoň jednou z těch nejoblíbenějších. Protože vybrat tu úplně nejoblíbenější je zhola nemožné.. Jednou je to Hurt Johnnyho Cashe, pak zase The All-American Rejects a jejich Gives You Hell (protože ten klip jednoduše nejde nezbožňovat), jindy mě dostanou staří dobří Beatles s And I Love Her. Všechno to ale záleží na tom, jak dobře se vyspím, zdali se mi podaří ráno najít ty správné ponožky nebo jestli venku náhodou neprší. Mám ráda hromadu písniček a každá z nich je u mě čas od času tou nej.
 
 

Reklama