03. 09. Znovuobnovení blogu proběhlo úspěšně.
18. 09. Nastaven nový layout. Uff. Kdo by čekal, že to bude po těch letech až tak moc
náročné. Ale aspoň vím, že jsem to zas až tak úplně nezapomněla :)
20.09. Nastaven nový layout. Jop, o dva dny později. Došlo jen k částečné úpravě barev.

02/ Super Bass

21. února 2013 v 3:39 | ~ Marionell |  Hudební orga(ni)smy

Venku je zima. Mrzne, sněží, chvilkama chčije. A mě dneska pravděpodobně namrzli uši. Nemám zimu ráda.
Když jsem se ráno vzbudila a viděla za okny (zase!) padat to mokré bílé svinstvo, vzpomněla jsem si na mistra Nohavicu. Jeho Ladovská zima ve mě za posledních pár dní vzbuzovala celkem chmurné pocity. Nikdy jsem nebyla fanouškem té krásné sněhové pokrývky, ze které se během chvilky stává zašedlá blátivá sračka - pardon -, která každoročně zkrášluje naše ulice. A letos to jen povzbudil fakt, že na mě padla řada s odhrnováním chodníku. Co nadělám...

To mokré bílé svinstvo padá mi za límec, už čtvrtý měsíc v jednym kuse furt Prosinec.
Večer to odhážu, namažu záda, ráno se vzbudím a zas kurva padá.


Ale dneska se mnou něco hnulo. Postavila jsem si sněhuláčka. Nebo jsem alespoň chtěla.
Odpoledne jsme se s Jess odhodlaly vyvenčit. Ale namísto našeho pravidelného kolečka kolem bloku jsme se vyřádily na zahradě. Připadala jsem si jako zpátky v páté třídě. Navlečená jak trumpeta, se srandovním kulichem a těma rukavicema na které se tak otravně nalepí všechen sníh, že člověk není ani schopen uplácat normální kuličku. Byla jsem z toho všeho tak nějak na měkko. Jessie zase připadalo náramně srandovní, když se mi ve sněhu každou chvilku ztratila, protože sama je bílá jak zaschlý lejno. A pak na mě zákeřně útočila zezadu.
Já po ní zas na oplátku házela sněhovky. Ona to ale využila ve svůj prospěch a udělala si z toho hru - kolik kuliček dneska asi tak sežeru. A pak se mi ještě pomstila, když mi mrzačila sněhuláky. No co, já si začala..

A pak večer, to už bylo něco po půlnoci, když jsme se šli ještě rychle provětrat před spaním. Venku bylo neskutečné ticho. Donutilo mě to na chvíli si sednou do jednoho z těch ledových křesel na verandě a jen pozorovat tu nádheru. Tlumené světlo pouličních lamp, třpytící se sníh, absolutní bezvětří a klid. Ani pes nezaštěkal. Kdyby to byl jeden z těch teplých letních večerů, nejspíš bych v tom křesle i usnula. A pak zazvonil telefon >_<
Do ticha. Majiteli mobilu bych v tu chvíli nejraději dala pěstí. Ale byl to jen soused, pravděpodobně se vracející z nějakého bujarého večírku a ve značně podroušeném stavu. Mobilu si nevšímal. Veškerou pozornost věnoval svým klíčům, které mu, podle toho jak s nimi zápasil, musely připadat jak ježci v kleci. Po tom, co mu asi třikrát upadly, se mu podařilo dobýt dveře a bylo zase ticho.

No ale, abych se přestala vykecávat a dostala se konečně k jádru věci. Tradá. Ono osudné vyzvánění...


A nejméně oblíbenou písní tohoto roku se stává - wait for it - Super Bass od Nicki Minaj!

No tak ji prostě nemám ráda. Nicki. Její zpěv, její styl, její pošahané klipy. A ty texty...
Ach. Moje nesympatie k ní by se občas daly krájet. Jako ta hustá mlha u Rákosníčka.

3:40? Vážné? Huh O.o'
~ M.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama